Few months back, I saw movie named 'Gabhricha Paaus'(The Damned Rain). I loved the movie an black humour in it. the protagonist ( farmer) in the movie just prays for the rain... rest he is ready to struggle up to any level.. the poem also reflects the mindset of similar farmer who just wants rain and nothing else from the god...
लई वन्गाळ वन्गाळ
दिस जातायती देवा
रातीमागून पुन्हा
काळोख येतोया भेटाया
किती दिस झाले आता
तरी सरना अमोशा
दाव आशेचा किरण
दाव आशेचा किरण
बळ दे रे या घामाला
रामा रे रामा.. रामा रे रामा
नाही मागत म्या सुख
नको सुखाचीभी भीक
त्यापरीस जागेन म्या
खाऊन पोटभर भूक
भेगाळली जमीन
नाही भेगा र इराद्याला
लई रडवलस आम्हा
लई रडवलस आम्हा
आता रडव ढगाला
रामा रे रामा.. रामा रे रामा
last stanza duniyacha bhari ahe samaj..
ReplyDeleteJikkk
tidkya......jabardast re..........mast poem ahe.......jara senti....u have become matured poet now....
ReplyDeletemast... mala hya madhala optimistic approach avadala :)
ReplyDeletemast kavivarya
ReplyDeletechikyaa, Omkar, tanuja, rajendra...thanks for encouragement..:)
ReplyDelete